Nestačila sem ti říct promiň

20. července 2008 v 13:32 | Mischel |  Příběhy
Osmnáctiletá Aneta se chtěla vrátit ke své životní lásce, ale tragická nehoda jí v tom zabránila...
"Snažila jsem se nebrečet, když jsem tenkrát svému klukovi psala následující esemesku: ,Myslím, že bude lepší, když se rozejdeme.' Prst se mi nad ikonou ,Odeslat' klepal. Říkala jsem si, jestli dělám správnou věc... Pozdě, zprávu jsem odeslala. S mým přítelem Jakubem jsem to prostě skončila. Ale nikdy jsem si neměla myslet, že to bude tak jednoduché.

Všechno začalo předloni v létě. Byla jsem zrovna s kámoškou na pouti, když do mě Dita šťouchla a zašeptala: ,Podívej, kdo tu je!' Kousek od nás stál Kuba, moje dlouholetá školní láska. Usmál se na mě a řekl: ,Potřeboval bych s tebou mluvit!' Můj žaludek udělal dvojité salto a kolena jsem měla jako z gumy, když mě odtáhl pryč. Pak mě políbil. Musela jsem se štípnout do ruky, abych se ujistila, že nespím a že je to všechno pravda."
První láska
"Poté jsme si začali psát a volat, až se z nás stal nerozlučný pár. Kuba byl tak pohodovej a milej! Nebyl pro něj například problém chodit se mnou a s kámoškama na nákupy a nosit mi tašky, dokázali jsme hodiny viset na telefonu a bavit se o čemkoliv. Mámu málem kleplo, když mi přišel účet za telefon na 3 000 Kč. O tři měsíce později, po našem prvním polibku, mi zašeptal: ,Miluju tě'. ,Taky tě miluju,' odpověděla jsem celá šťastná. Byli jsme sice mladí, ale cítila jsem, že je to tak v pořádku.
Na Vánoce mě překvapil nádherným stříbrným řetízkem s medailonkem ve tvaru srdce. Po mých šestnáctých narozeninách jsem s ním přišla o panenství. V té době už jsem studovala na gymplu a Kuba byl na učňáku. Krom školy jsme spolu trávili celé dny, chodili na procházky nebo poslouchali muziku. Písnička ,Miss You' od Blink 182 se stala naším největším hitem."
Moc intenzivní?
"Pár dalších měsíců to bylo fajn, ale potom jsem začala být podrážděná. Vždyť mi bylo teprve šestnáct a už jsem měla dlouhotrvající vážný vztah! Začali mi chybět přátelé a naše společné akce. Takže když jsem s Kubou byla loňský červenec už rok, poslala jsem mu onu osudnou esemesku... Okamžitě jsem se cítila hrozně.
Pak přišly Vánoce, ale já jsem si je vůbec neužila, nedokázala jsem prostě na Jakuba zapomenout. Litovala jsem našeho rozchodu - taková blbost! Začátkem roku mi od něj přišla zpráva: ,Pořád tě miluju'. Rozbušilo se mi srdce. Okamžitě jsem mu odepsala a domluvili jsme si schůzku o dva dny později. Nemohla jsem se dočkat, až se mu omluvím a povím mu, jak moc ho miluju - chtěla jsem, aby to proběhlo z očí do očí.
Za dva dny mi ráno volá moje nejlepší kámoška Dita. ,Jakub měl autonehodu,' zašeptala. ,Áňo, on je mrtvý...' Rozbrečela jsem se a v šoku mrštila mobilem o zeď. Nemohla jsem tomu uvěřit! Druhý den jsem se šla s kamarády podívat na místo, kde došlo k nehodě. Jen jsem tam stála, otupěle zírala do země a přála si být zase s ním..."
Bouračka
"Později jsem se dozvěděla podrobnosti. Jakub se svým kamarádem Martinem oslavovali jeho nový řidičák a jeli se projet. Martin jel moc rychle a ztratil nad řízením kontrolu, zrovna na úseku častých nehod za naším městem. Dostali na silnici smyk a v plné rychlosti narazili do zdi - oba byli na místě mrtví. Auto bylo tak zdevastované, že Jakubovo tělo ani nebylo vidět. Zapříčilo se totiž mezi sedačkami a záchranka ho dost obtížně vyprošťovala ven. Občas se mi ten obrázek vyjeví před očima a nemůžu se ho zbavit...
Na jeho pohřeb přišly desítky lidí. Krátce poté, na svatého Valentýna, jsem na Kubův hrob položila plyšového medvídka držícího srdce. ,Nikdy na tebe nezapomenu,' zašeptala jsem. Pořád se nenávidím za to, že jsem mu nedokázala povědět včas, co k němu cítím. Teď už se to nikdy nedozví."
Petice
"Spoustu měsíců jsem se cítila opuštěná a prázdná, žila jsem jako v mlze. Zhoršil se mi prospěch a začala jsem školu nenávidět. Kvůli svému psychickému stavu jsem se rozhodla navštívit i psychologa. Jednou do třídy přišel instruktor z autoškoly a pouštěl nám různá videa z následků dopravních nehod. Bylo to příšerný! Měla jsem pocit, že musím něco udělat. Sepsala jsem proto petici týkající se lepšího značení nebezpečných úseků v celé republice, kterou mi podepsalo přes sto lidí. Dopis jsem pak poslala na Ministerstvo dopravy. Nechci, aby jiní lidé prožívali to, co já. Je jasné, že pro někoho je Jakub pouze číslo ve statistice nehodovosti, ale pro mě byl kus mého života."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama